Bezstarostný Frank - Tajemník Pekelných Andělů - Michael McClure - Kniha

Svoje úplně první dobrodružství jsem zažil při svý první jízdě s Pekelnými anděly. Na nic si nehraju, Michaeli, takhle to prostě bylo. Vím to, protože vzduch, země a všechno, se v mé mysli obrátilo k lepšímu. Jeli jsme po dálnici a naším cílem bylo jezero Bass kousek od Fresna v Kalifornii. Byl to víkend Dne práce v šedesátým prvním. Celkem tam bylo šest motocyklů z pobočky ve Friscu. Já jel na svým Limey Triumph. Cítil jsem se mimořádně skvěle, protože jsem jel s Pekelnými anděly. Nevšímali si mě a přitom jsem nebyl opomíjen. A zároveň tam byl jakýsi údiv. - Viděljsem záblesk v jejich očích, když se na mě dívali: „Možná on může být námi doveden k dokonalosti.“ Dostávalo se mi toho pohledu od mnoha. Pokračovali jsme dál a dál po dálnici, zastavovali na čerpacích stanicích, ve stáncích s párky v rohlíku, říhali jsme po lahvích vína a váleli se v pšeničných polích a zamotávali jsme hlavu každému, kdo kolem nás projel. Byla to zatraceně krásná věc, pokud se na to někdo dokázal dívat z toho správnýho úhlu. Bylo to pro mě nové, všechno bylo nové, ale bylo to splnění mého snu a ve svém věku devatenácti let jsem byl připravený se do toho snu ponořit. Ačkoliv jsem nevěděl, kam mě ten sen dovede, ať jsem navždy zatracený, pokud jsem nebyl odhodlaný jít až na konec!

V té době panovalo mezi jednotlivými pobočkami Pekelných andělů napětí. Projeli jsme kolem Oaklandské pobočky kouřící spoustu trávy vedle silnice. Toho dne se všechno hýbalo, schylovalo se k akci. Hlavy nenávisti křičely: „JÁ JSEM NENÁVIST!“ A zdálo se, že to je i v mé hlavě. Odjeli jsme ze scény, kde Oakland postával mezi štíhlými choppery. Řidítka, která sahala až do nebe - šla mi z toho hlava kolem. A pak myšlenka na to, že bude sedm poboček Pekelných andělů u jezera Bass a SAKRA, ŽE TO BUDE SKVĚLÝ!

Byl Den práce a byli jsme tam. I když v tý době jsem neříkal My. Ale věděl jsem, že to tak má být. Byl tam kravál, nadávky, plivance, objetí, polibky, pití, zvracení, bití, čichání, zvýšené hlasy v nejhlubším hněvu jako představení intrikánské hry. AAHH, staré dámy, známé jako naše ženy - každá z těch, jež nesou jméno staré dámy, patří jen jednomu Andělovi. Každý Anděl se rozhlížel, sledoval jakýkoliv pohyb směrem k jeho staré a zároveň možná přemýšlel o tom, že by se zařadil do fronty na jednu z těch nádherných příchozích holek. Vyjel jsem na kopec s dvěma Satan's Slaves, kteří k nám měli blízko a kteří s sebou měli jednu z holek. Když jsem čekal v řadě, zjistil jsem, že jich tam bude brzy mnohem víc. Byla dvojnásobně krásná, dvojnásobně krásná na duši.

Vousaté tváře a čas od času křupnutí a zvuk bandy ukazující jak by mohli spráskat kterýhokoliv z jejich členů. Nedlouho poté, co jsme dorazili do místního baru se všichni štamgasti vytratili. Barmani zůstali, aby nás obsloužili. Kapela se nám nelíbila a tak jsme začali pouštět písničky z jukeboxu a kapela hrála s nimi.

A pak, jak bylo v té době obvyklé, se objevili policajti, spousta policajtů, policajtů, které nikdo nechtěl vidět. Okolo ohňů postávali staré vojny a vykládali si o časech, které nelze zapomenout. AAHHH, byli to lidé nepředstavitelně, skutečně hroziví. Policajt uklouzl na mastném fleku a spadl na zem - kde bychom si přáli, aby byli všichni. Ha, možná tam budou - myšlenka se zrodí a pak se to může stát. Každopádně ten policajt zaklel, když spadnul na tu zkurvenou zem, a tenhle Anděl, kterej vypadal velkej jako stodola, řekl: „POČKEJ, POMŮŽU TI.“ Jednou rukou ho popadl kolem pasu, zvedl ho a postavil ho na nohy. Nebylo to sladký? Někdo řekl, že to bylo pěkný. A pak odešel jako kdyby na zem padl tak akorát pytel mouky. Ten policajt vůbec nic neudělal. Propásl šanci. Policajti nikdy nic kurva neudělali. Kdyby se o něco pokusili, vymlátili bychom z nich duši. Byl to prostě den jako každej jinej.

Nechali nás tam přes noc. Když ráno vyšlo slunce, polovina z nás ležela opilá na stráních a pár nás bylo ještě pořád vzhůru po benzáku nebo kdo ví čem. A pak se objevili policajti se svými kulomety - puškami na gumové projektily k rozhánění výtržníků. Policajti a psi byli všude kolem nás. Slyšel jsem, jak někdo říká: „Podívej se na ty zkurvený kulomety. Mají tři kulomety.“ A Johnny Angel, který zaváněl sračkama a umolousaným plnovousem, se postavil a řekl: „Já potřebuju kulomet...“ A Sonny Barger řekl: „Ále, ser na to, běž spát.“ Ale dneska mají všichni Pekelní andělé z Oaklandu BARy. Já si taky pořídím Browning automatic rifle.

A Berdoo (San Bernardino) pobočka - to byla ale parta! Raunchy Johnny v cylindru a s holí... Ten chlap měl v ruce hůl s vyřezávanými hady. A jo, jeho hlava vypadala hrozně - naschvál spal v příkopu. Donutil svoji starou, aby v něm zůstala, zatímco šel hledat holku. Chlubíval se, jak umí lízat kundu. Jednou jsem ho při tom viděl. Nechvástal se, uměl v tom chodit. Podle jeho názoru jsem v lízání taky nebyl vůbec špatnej. Měl jsem dostat svoje červený křídla. On už je měl.

Jednou za mnou přišel. Furt za všema chodil. Kdo ví, co dělal? Nevím, co všechno dělal. Ten chlap byl naprosto šílený. A lidi, tenhle chlap, to si neumíte představit, co dělal s ženskýma, když šlo o lízání kundy. Když mluvíme o lízání kundy, snažíme se, aby to znělo co nejvíc nechutně - aby se lidem zvedal žaludek. Jednoho dne popadl George hovno a plácnul ho Larrymu na hrudník - a Larry z toho George celýho poblil. A pak to hovno popadl Larry a hodil ho a donutil tak celou bandu k útěku. A pak jsme šli všichni do baru.