Doprava od 59 Kč, při nákupu nad 2 000 Kč doprava zdarma, 70 000+ titulů skladem, více než 3 500 výdejních míst.
ALMUSTAFA, vyvolený a milovaný, který byl úsvitem
svého vlastního dne, čekal dvanácte let v městě
Orfalu na svou loď, až se vrátí a odveze ho zpět
na ostrov, kde se narodil.
A v dvanáctém roce, sedmého dne jelúlu, měsíce
sklizně, vystoupil na pahorek za městskými hradbami
a hleděl na moře; i uzřel svou loď, kterak vyplouvá
z mlhy.
Tu se prudce otevřely brány jeho srdce a jeho radost
letěla nad mořem do dálky. I zavřel oči a modlil
se v tišinách své duše.
Když však sestoupil z pahorku, zmocnil se ho
smutek, a jeho srdce se tázalo:
Což lze odejít pokojně a bez zármutku? Nikoli,
toto město neopustím bez rány v duši.
Dlouhé byly dny bolesti, které jsem trávil v jeho
zdech, a dlouhé byly noci mého osamění; a kdo se
dovede odloučit bez lítosti od svého žalu a od své
osamělosti?
Rozhodil jsem v těchto ulicích příliš mnoho střípků
ducha a přemnoho nahých dítek mé touhy chodí
po těchto pahorcích, a já se od nich nemohu vzdálit
bez tíhy a bolesti.
Není to roucho, co zde dnes odkládám, nýbrž
kůže, kterou sdírám svýma vlastníma rukama.
Ani to není myšlenka, co za sebou zůstavuji, nýbrž
srdce, posvěcené hladem a žízní.