Doprava od 59 Kč, při nákupu nad 2 000 Kč doprava zdarma, 70 000+ titulů skladem, více než 3 500 výdejních míst.
Rodinný život
Narození dítěte bývalo dříve v šumavských chalupách běžnou událostí, vždyť
nezřídka měly tehdejší rodiny osm až deset dětí. Ne každé se však dožilo dospělého
věku, neboť dětská úmrtnost bývala otřesná. O tom svědčí jak matriky zemřelých,
tak i německé nápisy na umrlčích prknech. Překlad – jednoho za všechny –
z prkna stávajícího na cestě do Nýrska: „Zde odpočívají tři synové Ondřeje Zierhuta
z Liščí, Max, stár 15 let, Karel stár 16 let, František stár 2 a půl roku, zemřeli
v květnu 1888; odpočívejte v pokoji“. Všechny tři zabily neštovice, takový případ
nebyl ojedinělý.
Prakticky až do porodu žena normálně pracovala. Stávalo se dokonce, že neodhadla
správně dobu a děcko se narodilo třeba na poli nebo na cestě z trhu. Před
svou „těžkou hodinkou“ bývala rodička ukládána do postele ve světnici; protože
postel stávala vždy v rohu, říkalo se, že odešla „do kouta“. Na pomoc pozvali
porodní bábu nebo některou zkušenou sousedku. Je zajímavé, že porodní báby
měly již v 18. století předepsány porodnické zkoušky, které je opravňovaly k provozování
živnosti. Mnohé v horách však tuto činnost prováděly bez oprávnění.
Po porodu zůstávala žena ležet několik týdnů (obvykle celé své šestinedělí).
Dostávala vždy vydatnou stravu – silnou slepičí polévku apod. Ta se jí nosila
ve zvláštním baňatém hrnci s uchem napříč přes horní okraj, jemuž se říkalo koutňák.
Často se různě zdobil a lidé mu připisovali magická moc, že ochrání rodičku.
Stejnou magickou moc připisovali koutnici, výšivkou zdobené plachtě, která se
po porodu zavěšovala na nebesa nad postelí a oddělovala rodičku od zbytku světnice
(a především ji chránila před zlými démony a nečistými silami). Za kritickou
dobu po porodu se považovalo šestinedělí. Do jeho ukončení nesměla žena vstávat.
Někdy se kvůli této lhůtě odkládaly i křtiny.
S narozeným dítětem byla prováděna řada praktik, které ho měly podle lidové
víry chránit. Do první koupele se vhodil peníz, aby se dítěti v životě dobře dařilo
a aby bylo majetné. Tento peníz pak obvykle dostávala darem porodní bába. Pak
se dítě zavinulo do povijanu, do kterého se vložil růženec, který ho měl chránit
před nečistými silami. Novorozeně uložili do kolébky vedle lože matky. Dříve se
dávalo také do košíku zavěšeného provazy ke stropu, jemuž se říkalo „hejčka“.
Ke košíku byl uvázaný provaz, který vedl do postele, aby dosahoval až k ruce
matky. Té pak jen stačilo natáhnout ruku a dítě pohoupat.