Erbovní mapa hradů, zámků a tvrzí v Čechách 16 - Milan Mysliveček - Kniha

Seriál „Erbovních map hradů, zámků a tvrzí v Čechách“ se uzavírá 16. dílem, ve kterém zavítáme na samý jih Čech. Zde se rozkládala říše mocného panského rodu erbu růže.

Hlavním sídlem dominia Vítkovců je honosný Český Krumlov. Po vymření krumlovské větve rodu zde od roku 1302 po 300 let vládli páni z Rožmberka. Jejich původní hrad Rožmberk podnes majestátně střeží prostor vltavského údolí. K dalším sídlům Vítkovců patří též dva kdysi významné kamenné hrady – Vítkův Kámen a Dívčí Kámen. Oba se v průběhu staletí proměnily ve zříceniny. Zatímco mohutné trosky Dívčího Kamene, nalézající se nad vltavským údolím poblíž Českých Budějovic, jsou snadno dostupné, Vítkův Kámen byl díky své příhraniční poloze po řadu let během tzv. „železné opony“ nepřístupný. Landštejnská větev Vítkovců postavila v povodí řeky Stropnice hrad a město Nové Hrady a dnes již zaniklý hrad při městě Trhových Svinách. Proti rozpínavosti Vítkovců a na posílení své moci v této krajině založil na soutoku Vltavy a Malše král Přemysl Otakar II. městskou pevnost České Budějovice – hlavní metropoli jižních Čech. Po vymření Rožmberků připadla část jejich prořídlých držav Švamberkům. Ti však brzy o svůj majetek přišli pro účast ve stavovském povstání. Po bělohorské bitvě změnila řada jihočeských sídel své majitele. Zkonfiskovaná panství Nové Hrady, Rožmberk a další statky obdržel za své vojenské zásluhy císařský generál Karel Bonaventura Buquoy, jehož rod se zde udržel až do roku 1945. Českokrumlovské panství s rozsáhlými pozemky na Šumavě získala po Bílé hoře od císaře knížata z Eggenberka a po nich knížecí rod Schwarzenberků. Kromě těchto vyjmenovaných předních památek je součástí mapování také množství dalších hrádků, tvrzí a zámků s řadou erbů jejich stavebníků či majitelů.

Velkou část 16. dílu Erbovní mapy tvoří rejstřík zahrnující seznam všech rodů, jednotlivců či institucí s příslušným odkazem na díl a kapitolu, kde jsou zmíněni. Kniha obsahuje též rejstřík všech míst uvedených v 1. až 16. dílu Erbovních map a dodatky.