Pro lidi jsem Láďa - Ladislav Vízek - Kniha

Vízkovy zážitky z francouzského fotbalu

Do francouzského Le Havru jsem v roce 1986 nešel jako typický střelec. Brali mě s vědomím, že jsem velice dobře technicky vybavený, šikovný do útoku a navíc umím dát i góla. To byl pro mě bonus. A v prvním roce jsem to potvrdil. Francouzská liga byla přitom trošku jiná než československá. Tam černoši hlídali svou branku jináč. Byli rychlí, tvrdí, nepříjemní.

Už ve třetím zápase jsem se dočkal ohromné pocty, vstřelil jsem doma proti Nice „but de la semaine“, tedy gól týdne. Zasekl jsem si balon, posadil na zadek dva beky a naznačil brankáři, kam půjdu. Vtom mi do toho vlítl další obránce, znova jsem zasekl a oblafnul i brankáře. Dával jsem to pohodlně do prázdné branky, můj typický gól. Vyhráli jsme 3:0. Fanoušci byli úplně unešení, vynášeli mě na ramenou. Byl jsem v televizi na Canal+, kde můj kousek neustále opakovali. Prezident klubu přišel do kabiny a přinesl šampaňské.

O hravosti, která se vymstila

Vrátili jsme se s Kozlovnou, to už jsem byl její majitel, ze sportovního sedmiboje a u stolu spalo prapodivné individuum. Takový ošuntělec, dlouhé rezavé vlasy, vypadal jako bezdomovec. Debatovali jsme o ping pongu a já se chlubil, jak mi vyšel. Zvedl hlavu a řekl: „Umíš hovno.“

„Spi dál, s tebou se nikdo nebaví.“

„Ale ping pong umím dobře, to bys čuměl.“

„Tebe bych porazil levou rukou a už mlč.“

„Bojíš se, viď? Smáznul bych tě.“

„Blábolíš a spi. Nemám chuť s tebou ztrácet čas.“

„Tak si to pojď rozdat!“

„Já ale hraju jen o pět tisíc.“

„To si klidně dám.“

„Kde bys takový peníze vzal, už neotravuj.“

Sáhl do ponožky a vytáhl pětilitr.

Nabídl jsem mu, že mám doma stůl, tak jdeme na to. On se nelekl a povídal, že teda jdeme. Kluci šli s námi. Cestou se mě ptal, jestli mám rakety. Slíbil jsem mu, že mu nějakou půjčím. Uklidnil se a řekl, že může být i korková, že je mu to jedno. To už jsem znervózněl, tušil jsem, že je něco špatně.

Ani se nerozcvičoval, jen dva pinky na rozehrání. Vybral jsem mu nejhorší pálku, jakou jsem našel. Té se vyhýbal i korek. Nandal mi to děsivě - 21:2 a 21:3. Já mu předal pět tisíc a hotovo. Od té doby všem říkám: Pozor na ping pong.