Verše - Blanka Rýdlová - Kniha

Chvilka smutku

(1)

Už je po všem

cestlo v poli

stromy trávo

paseky

Není po všem

srdce bolí

kam jen běžet

pro léky

 

(2)

Smutně zpíváš

černá vráno

v této noci

nelze spát

Zítra přijde

těžké ráno

zítra budem

pohřbívat

 

(3)

Zapomenu

cesto v poli

stromy trávo

paseky

I když ještě

srdce bolí

nebude to

navěky

 

(4)

Chvilka smutku

do mých řádků

usedla si

tichounce

Proč ta chvilka

na počátku

zdá se býti

bez konce

 

Poslední prázdniny

Už končí doba her

a všechny maliny jsou zralé

Vím dobře, jak jsou zralé

a že už nejsou moje

Milostnou jejich červeň ještě cítím

sládnout na rtech a v dlaních plát

v chladnoucích ránech chodím trní posbírat

na věčnou oplátku

 

Už končí doba her

a co začíná nevím

Život si nenechá pohlédnout do očí hned

sám musíš odstranit své vlčí mlhy

Podoben jest život soše Spravedlnosti

a na vahách jsem já

 

A tak jdu do světa

pravnučka slepé báby

Ať jen mě vede sluch

tam kde zní Píseň Milionů

 

Však zdálky ještě doznívá

ach ouvej přes ty lesy

písnička zelená

Už chápu proč se někdy říká

Mohlo mi to srdce utrhnout

 

Tak už se utrhni mé srdce

ať konečně máš sílu k letu

Je právě čas je srpen

měsíc padajících hvězd

 

Co říkala noc

Že sychravým dnům otvíráme dveře

a srdce holá jak podzimní keře

že slunci přejem ať si zahýří

a pokryje nám kůži puchýři

 

Že chcem aby náš oheň zářil víc

i přihodíme hrstku létavic

a divíme se potom, že ten kámen

zdusil náš vysoký a čistý plamen

 

Že stesk jak trpké víno občas svírá v hrdle

stest lučavka pro srdce hořem ztvrdlé

stesk člověka jenž zdělil zlaté doly

a přitom je tak sám jak hruška v poli

 

Že krása života je touha po kráse

jež v mlze jako pozdní hrozen houpá se

že tíže života je touha po tíži

která náš hrozen k zemi přiblíží

 

Že dnešní noc už nikdy nepřestane bolet

a že to značí zrát a přicházeti do let

kdy chápeš všechno, co ti našeptala

jedna z těch nocí v nichž jsi málo spala